Stalo se to asi před měsícem a půl. Měl jsem oběhnout studijní oddělení a stavit se pro něco na kolej, prostě taková blesková otočka do Prahy a zase domů, učil jsem se totiž na státnice. Něco mě naštvalo a protože mě to na koleji štvalo posledního půl roku, bylo jasno – přestěhuji se někam jinam.
Sehnat pronájem v Praze není žádný problém, nabídek je všude plno. Potíž je v tom vybrat tu pravou. Buď je to daleko od centra, nebo je to v paneláku (když už budu platit 4x víc než za kolej, tak ať si taky trochu polepším atd.), nebo tam není blízko MHD, anebo není kde parkovat. Po prohlídkách asi třech bytů jsem našel byt, který se mi líbil a byl v dobré lokalitě. Novostavba 2+kk v Malešicích, cena více než příjemná, s parkovacím místem v podzemní garáží a supermarketem poblíž. Zastávka MHD, kde jezdí autobusy, je asi 5 minut pěšky, hned před domem je zastávka, ale tam staví autobus jen dvakrát za hodinu. Na druhou stranu autobusem jsem ještě nejel, všude si vozím své líné pozadí autem.
Jakmile bylo vybráno a podepsaná smlouva, následovalo několik návštěv v IKEA a jiných domech s vybavením a nábytkem, nakoupení všeho možného atd. Sranda byla sledovat ajťáka, jak se s pomocí různého nářadí snaží ten nábytek poskládat, ale s tím mi naštěstí pomohl táta, který je manuálně zručný. Až před pár dny jsem konečně dozařídil víceméně vše, co bylo potřeba. Musel jsem týden vydržet na mobilním Internetu, ale nebylo to tak hrozné, 3G síť je v nouzi použitelná.
No, ještě musím koupit gril na balkón (asi lávový nebo aspoň elektrický) a projektor, aby se daly hrát hry a pouštět filmy, ale jinak mám víceméně všechno.
Dost ze spolužáků a kamarádů moje přestěhování narychlo (seběhlo se to ve 14 dnech) docela překvapilo a ptali se mě na důvody. Když jsem jim je řekl, někteří vypadali dost nechápavě. No, každý jsme jiný.
Nemám problém s komunikací s lidmi, když něco potřebuju, zařídím si to (i když se mi často nechce). Když mě někdo nebo něco štve, neberu si servítky a dost často někomu pořádně vynadám (většinou si to zaslouží). Nemám problém ani se před lidmi předvádět, o tom konec konců svědčí moje bohatá přednášková a organizátorská činnost. Ale mám rád svůj klid a soukromí, které jsem na koleji prostě neměl. A pokud mám s někým trávit spoustu času (například spolubydlící na koleji), mám s tím docela problém, i když to není třeba tolik vidět.
Další věc, která mě na koleji strašně štvala, byl nepořádek a špína. Pokud několik lidí bydlí společně, nepořádek je nedefinovaného vlastníka (všech), ale nikdo ho nechce uklízet (to už fakt není zbytí, když se někdo naštve a udělá to). Já nejsem extra pořádkumilovný, ale když v kuchyni 14 dní leží cizí pánev, je týden nevynesený smrdící odpaďák, který není můj a do kterého nic neházím, nebudu dělat nikomu blbce a uklízet to. Obdobně mám rád čistotu na záchodě a v koupelně, ne že bych každý den smýčil a leštil kliky u dvěří, ale v rozumné míře je potřeba pořádek udržovat. V okamžiku, kdy se ke mě doneslo, že na vedlejší budově koleje byly již delší dobu štěnice, jsem taky nebyl zrovna klidný, protože štěnice je věc, kterou si nechcete přivézt domů ani s ní sdílet společný prostor.
Nejvíc mi v aktuálním bytě ale vyhovuje pořádná a vybavená kuchyň. Rád vařím, když na to mám čas. Trouba, mrazák, myčka, to vše na koleji taky nebylo. Bez myčky by se člověk obešel, zvlášť když má jenom svoje nádobí, kterého moc není. Ale mrazák plný zmrzliny je rozhodně věc, kterou v těchhle tropických vedrech ocením.
Jednoznačná výhoda je, že když chci vidět lidi a mít společnost, tak za nimi někam zajdu anebo si je pozvu. Ale když je nechci, tak je mít nemusím.