V březnovém čísle časopisu 21. století sestavili redaktoři žebříček osmi “nejošklivějších” staveb v Čechách. Umístil se tam například lázeňský dům Butterfly v Mariánských Lázních, nebo obchodní centra Palladium v Praze a Velký Špalíček v Brně. Myslím si, že by se ale daly vybrat úplně jiné budovy. Ano, například na Palladiu ta velká reklamní LED obrazovka z boku historické budovy bývalé vojenské kasárny působí docela nepatřičně, ale díky výstavbě centra se opravilo celé Náměstí republiky, vytvořily podzemní garáže a dnes vše bez problémů slouží lidem (pokud si tedy chtějí koupit značkové oblečení, pořádné papírnictví tam totiž nenajdou).
Vadí mi ale jiné věci. Jak bych definoval ošklivost já?
- Chátrající staré posprejované budovy polepené plakáty, kde to většinou smrdí a okolo se povalují bezdomovci. Jsou to různá obchodní centra nebo garáže na sídlištích, hodně lidí bývá v šoku když přijede na autobusové nádraží Florenc a vidí víc ukrajinských nápisů, než českých.
- Megalomanské stavby často poplatné své době, kde se nějak neuvažovalo, že je taky budou používat lidé. Příkladem je například pražské Hlavní nádraží, kde od tramvaje na nástupiště vlaku je půl kilometru a kdyby jste se odsud chtěli dostat na Florenc, tak to jde jenom metrem.
- Necitelný zásah do původní architektury. Ač je Praha pěkné město a má mnoho krásných míst, musím ještě jednou zmínit její centrum. Kvůli magistrále bylo v 70. letech zbořeno mnoho domů a zničen původní park před nádražím. Byla zakryta secesní Fantova budova a vyrostlo několik obludných nadzemních křižovatek, například na Vltavské.
- Když nereflektuje okolní ráz místa, neboli se tam prostě nehodí. Mrakodrap může být nádherný, pokud stojí vedle dalších výškových budov a dokresluje linii kopce. Když jsou to ale jen různé náhodně rozmístěné panelové stavby v krajině, je to horší.
Přidávám několik fotek (některé jsou jen pořízené mobilem) různých podle mě “ošklivých” míst. Co je dobré ale říct, že většinou v jejich okolí už probíhá rekonstrukce, nebo se v nejbližší době chystá.
Hlavní nádraží v Praze a okolí stanice metra Vltavská
Obchodní centrum Lužiny, hotel Kupa na Jižním městě a nad okolní krajinu vyčnívající budova České správy sociálního zabezpečení (vše v Praze)
Dnes už stojící nová budova Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové ve tvaru X, z litého betonu, lidově přezdívaná ementál. I když je vevnitř příjemná a dobře zařízená, zakryla při pohledu z městského okruhu výhled na staré město. Navíc měla být původně červená jako okolní budovy škol, což nakonec nevyšlo.
Nevadí mi moderní architektura, o které ostatní prohlašují, jak je ošklivá. Ať se jedná o Eiffelovku v Paříži nebo Žižkovskou věž v Praze, i když proti nim byly při uvádění protesty, nakonec se staly symbolem toho místa. Z tohoto pohledu je zajímavé i například centrum Londýna, na malém prostoru jsou namačkané historické budovy vedle moderních, nikomu to nevadí, dohromady to navzájem ladí a vypadá pěkně. Vždyť nakonec i přehnané používání surového betonu v autorské tvorbě dostalo svůj název – brutalismus.
Zajímavé je prohlížet si například na pražských historických fotomapách, jak se jednotlivé čtvrti měnily, přibývaly a rušily se železniční tratě, rozšiřovaly silnice a celé město se propojovalo a rozrůstalo do šířky. Jde vypozorovat, že třeba do většiny moderních panelákových čtvrtí ani nebyly zavedeny tramvajové tratě a dnes tam tak vede jen metro a autobusy. Nebo že většina centra, jako je například Žižkov, vznikla už na přelomu 19. a 20. století a v téměř nezměněné podobě se udržela dodnes. Zajímavým projektem zabývajícím se historií Prahy a jejím modelováním je také Praha 4D.