Vzhledem k tomu, jak hodně se v poslední době řeší uživatelské rozhraní u mobilů, každý výrobce nabízí nějakou nadstavbu pro jednodušší ovládání, napadlo mě udělat takový test. Jaký mobil je uživatelsky přívětivější? Usnadňuje opravdu celodotykové ovládání práci s telefonem? Co je pravdy na tom, že starší mobily byly odladěné a spolehlivé, zatímco nové jsou šité narychlo horkou jehlou, nemají odladěné ovladače nebo jejich prostředí hýří efekty a přitom je neúnosně pomalé? Jestli je opravdu výhoda mít na hlavní obrazovce zobrazené počasí nebo RSS, když potom pro základní operace musíte hluboko do menu?
Zkoumal jsem několik obvyklých činností, které se s mobilem provádějí nejčastěji. Určitě by se dalo vymyslet mnoho dalších úkolů, jako například surfování po internetu, přidávání poznámky do kalendáře a podobně, ale nechtěl jsem to komplikovat, to už jsou navíc dost specifické činnosti. Zkoumal jsem dva základní parametry – rychlost s jakou lze operaci provést a počet kliknutí, které jsou k tomu potřeba.
Pro test jsem postupně odzkoušel několik mobilů, ke kterým jsem měl přístup, je to výběr několika starých, ale i nejnovějších modelů. Chápu, že některé věci jsou neporovnatelné, například z důvodů různého rozlišení snímače fotoaparátu, displeje atd. Mně šlo ale hlavně o takový ten uživatelský pocit ze svižnosti telefonu a logiky ovládání.
Vždy jsem počítal s tím, že člověk už nějakou dobu telefon používá, má nastavené různé zkrácené “Jdi na” menu atd.. Nezohledňoval jsem číselné volby (ve stylu “stiskněte klávesy menu-6-2-3-1”), protože většina lidí takto telefon neovládá, nebo si stejně nepamatuje všechny možnosti. Testoval jsem při běžném používání, ne po čistém restartu. U telefonů s Windows Mobile jsem využíval jejich předinstalovaných grafických nadstaveb. Některé telefony jsem měl jen chvilku, proto nezaručuji, že to byly nejrychlejší možnosti, jak úkoly provést.
Předem jsem nevěděl výsledek, ale jak jsem nakonec zjistil, musel bych porovnat mnohem víc mobilů, aby to vypovídalo o nějakém trendu. Navíc jsou to opravdu obtížně měřitelné veličiny, zvlášť třeba u nových mobilů, kde si můžete grafické prostředí kompletně přenastavit nebo doinstalovat jiné. Nebo trochu pročistíte paměť a zase máte rychlejší systém. Přesto to byl ale zajímavý výlet do minulosti porovnaný se současnými trendy.
Krátké představení telefonů
Siemens A55 (duben 2003, v době uvedení cca 4 tisíce Kč) – nástupce kdysi velmi oblíbeného a prodávaného Siemensu A50. Nabídl kvalitní klávesnici, polyfonní vyzvánění, dobrý displej s možností spořičů obrazovky, výměnné kryty, hry, WAPový prohlížeč a hlavně vyladěný systém. Tento telefon je dnes už morálně zastaralý, ale kdysi rozhodně německému Siemensu ostudu nedělal. Byl to také jeden z posledních modelů, kde se ještě tolik neangažovala firma Benq, což se například o nepovedeném modelu C62 už říct nedalo.
Nokia 3220 (červen 2004, cca 8 tisíc Kč) – zástupce řady Nokia Series 40, její druhé verze softwaru. Byl to telefon určený pro mladé, měl už jednoduchý VGA fotoaparát, blikající boky, polyfonní melodie, podporu Java her a mohli jste si přikoupit kryt, se kterým se dalo psát do vzduchu. Dozadu se daly vkládat barevné papíry, ty přibalené se měnily při pohledu z různých úhlů. Uvnitř byl ale standardní systém jako např. v Nokii 6230.
Nokia 3230 (listopad 2004, cca 9-12 tisíc Kč) – jeden z “chytrých” telefonů s operačním systémem Symbian, první, který se dal zařazovat do střední třídy. Obsahoval ještě starší verzi 7.0, jako například Nokia 6600. Na svou dobu měl tento systém nadstandardní funkce a možnost instalace dalších aplikací, i když byla všeobecně známa jeho pomalost. Jinak měl telefon 1,3 Mpix fotoaparát, podporu EDGE nebo například Push to talk. Ač je číselné označení podobné předchozímu mobilu, nemá s ním prakticky nic společné.
Sony Ericsson W810i (leden 2006, cca 9 tisíc Kč) – telefon z doby, kdy se Sony Ericssonu opravdu dařilo, nástupce populárního Walkmanu W800i a bratříček oblíbeného K750i. Na svou dobu měl poměrně kvalitní fotoaparát (2Mpix se zaostřováním a přisvětlovací diodou), jemný displej, přibalenou paměťovou kartu 512 MB (to bylo kdysi hodně), hlasitý reproduktor a kvalitní sluchátka. Daly se na něm hrát 3D Java hry, zvládal po síti EDGE internet přes Operu Mini. Dnes stále ještě nepatří do křemíkového nebe a má co nabídnout.
Apple iPhone 3G 8GB (červen 2008, cca 11 500 Kč) – druhá verze revolučního iPhonu, který přinesl mezi běžné lidi ovládání pomocí displeje, jednoduché rozhraní, kvalitní internetový prohlížeč, nebo například dobré hry ovládané pohybovým senzorem. Zároveň s tímto modelem byl uveden obchod s aplikacemi AppStore. Telefon rozpoutal mnoho reakcí, hodně firem se stále snaží inspirovat jeho úspěchem a nabídnout něco podobného. Bohužel mu ale pořád chybí dost pokročilých funkcí, které mnoha lidem vadí. Můžete si přečíst moje velké shrnutí.
HTC Touch Pro (srpen 2008, cca 15 tisíc Kč) – bratříček HTC Touch Diamond a nástupce populárního Kaisera, kapesní počítač s qwerty klávesnicí. Má dostatek RAM paměti, menší displej, ale s VGA rozlišením, grafickou nadstavbu HTC TouchFlo a již z výroby mnoho doinstalovaných aplikací. Poslední aktualizace firmware byla někdy v lednu 2009. Občas se ozývají ohlasy, že se HTC moc svezlo na iPhone vlně, ubyla tlačítka okolo šipek a například postranní kolečko. Také stále nejsou kvalitní grafické ovladače. Pokud ale potřebujete hardwarovou klávesnici, lepší zařízení zatím asi nenajdete.
Samsung i900 Omnia 8GB (září 2008, cca 12 500 Kč) – další z telefonů, který by bez iPhone mánie nejspíš nevznikl. Nabízí téměř všechny dnes moderní funkce, má kvalitní 5 Mpix fotoaparát, podporu přehrávání DivX filmů, vibrační odezvu displeje. Ten má sice na dnešní dobu nižší rozlišení, ale je protažený na výšku, takže se tam vejde víc informací. Samsung přibalil několik různých spouštěcích obrazovek a přidal podporu jakýchsi widgetů. Má poměrně rychlý procesor (Marvell, 624 MHz), na rozdíl od většiny dnešních PDAček tedy nemá integrované řešení “vše na jednom čipu” od Qualcommu.
Poznámka: na obrázku jsou i jiná zařízení, než testovaná.
Odemčení a vstup do nabídky
Odemčení telefonu a vstup do nabídky programů (hlavního menu) je snad nejčastější činnost, jakou děláme s mobilem. Není nic otravnějšího, než různé zbytečné animace právě v tuto chvíli. I když se dá hodně věcí v nových systémech pozměnit, je zde vidět jasná sestupná tendence v odezvě. Proč je potřeba pro odemčení po stisku zapínacího tlačítka ještě kliknout na displej a to rovnou dvakrát? Kdyby bylo na boku telefonu nějaké šoupátko, nic se nemusí řešit. Kromě iPhonu také žádný dotykový telefon nemá nabídku programů jednoduše dostupnou rovnou po odemčení, ale až po provedení nějaké akce.
U iPhonu a Siemensu to lze provést na dvě kliknutí, telefony s Windows Mobile k tomu potřebují čtyři, ostatní tři. Tento graf byl aktualizován 30. března 2009, viz diskuze.
Modrý graf zobrazuje v sekundách čas potřebný k provedení úkonu. Měřil jsem natáčením videa na fotoaparát.
Zobrazení kontaktů a vyhledání
Tady jsem porovnával zobrazení seznamu kontaktů a vyhledání záznamu “Novák”, před kterým byl ještě “Násoska”. Byly k vidění naprosto rozdílné přístupy, u iPhonu se muselo celým seznamem prorotovat a číslo rozkliknout, podobný systém má nastavený i Touch Pro. U Nokií a Sony Ericssonu stačilo klasicky nacvakat písmena “no”, u Omnie k tomu fungovala i T9, takže stačilo kliknout jen dvakrát. U Siemensu to bylo neměřitelné, protože tam šlo kontakt (nejspíš) vyhledávat jen úplným prolistováním seznamu.
Určitě je u novějších telefonů poznat optimalizace, tady prošlo ovládání značným vývojem. Velké displeje dávají hodně možností, vstup do nabídky kontaktů bývá také na dostupném místě. Škoda, že ale například u Touch Pro pro vyhledávání pomocí T9 ještě musíte otevřít softwarovou nebo hardwarovou klávesnici, tady bylo myslím rychlejší najít kontakt tažením prstu.
Červený graf zobrazuje počet kliknutí (táhnutí, zmáčknutí) potřebných k provedení úkonu.
Vyfocení snímku
Protože moderní mobily jsou i multimediální zařízení a všechny nabízejí fotoaparát, změřil jsem čas potřebný k vyfocení jednoho snímku. Pokud budete něco chtít v rychlosti vyfotit, třeba autonehodu, rychlost odezvy určitě oceníte. U některých telefonů stačilo dvakrát zmáčknout tlačítko na boku, někde stačila zmáčknout šipka nahoru, nebo vybrat v menu. Nakonec ale jejich rychlost dopadla prakticky podobně, lišila se jen Nokia 3220, která má jen VGA rozlišení a Siemens, který foťák neměl vůbec. U všech se to dalo provést na dvě kliknutí, Touch Pro potřeboval ještě o jedno víc (přepnutí panelu v rozhraní TouchFlo).
Prohlížení fotek
Často si v rychlosti potřebujete zobrazit už nějakou vyfocenou fotku, jízdní řád, rozvrh hodin a podobně. Také se tady docela pozná rychlost procesoru, pamatuji, kdy starý Siemens C62 otevíral GIF animaci snad dvě minuty. Testoval jsem, jak dlouho bude trvat otevření předem nenačtené fotografie a přechod na další snímek. To se nakonec ukázalo jako kámen úrazu pro složitě strukturovaný pomalý systém Nokie 3230, který ukládala fotky na kartu, ale napoprvé odkazoval jen na paměť v telefonu. I když napodruhé zobrazil už správnou složku, odezva byla pořád značná. Siemens A55 skončil nejlépe, ale ten otevíral jenom malé černobílé obrázky. U Omnie bylo nepříjemné, že do výchozí galerie se sice dostanete na jeden stisk, ale fotku musíte otevřít pomalým dvouklikem.
Nastavení GPRS
Tenhle test jsem si nechal spíš jako zajímavé porovnání složitosti grafického rozhraní. Je to místo, kam se běžný člověk nikdy nedostane a ostatní párkrát za celou dobu používání. Je ale taky podle toho v menu patřičně ukryté. U Siemensu jsem uvažoval nastavování WAPu, u iPhonu zobrazení okýnka, kde se dá s GPRS alespoň něco dělat. Nakonec se ukázalo, že rychlost je podobná, ať to hledáte šipkami v menu, nebo klikáte po displeji. Zpomalení u Siemensu způsobilo pomalé načítání prohlížeče WAPu.
Z grafu počtu kliknutí je vidět rozdíl mezi klasickými a dotykovými přístroji, zuřivé mačkání šipek se nasčítá. Bohužel ale ani 8 kliknutí u telefonů s Windows Mobile není žádný zázrak, dalo by se to brát s nabídkou Start jako 8. zanoření do menu, což už opravdu není moc přehledné.
Zapínání telefonu
Poslední, co jsem zkoušel, byla celková doba zapínání telefonu. Není to sice důležité, dělá se to jen občas, ale že se za těch pár let tato doba víc jak zpětinásobila, moc pokrok není. Jak dlouho startoval iPhone, jsem někde zapomněl, dopadl ale v porovnání poměrně dobře. Počítal jsem celkovou dobu včetně zadání čtyřmístného PIN kódu až po čas, kdy se už dá dostat do menu.
Pozor, graf je v jiném měřítku než předchozí!
Závěr
Závěr ani snad moc psát nemusím, všechno už jsem napsal v článku. I když jsem původně očekával ještě razantnější rozdíly, výsledky přesto dopadly docela zajímavě. Jestli máte také nějaké zkušenosti, můžete se podělit v diskuzi.