Po měsíci užívání telefonu Nokia Lumia 800 jsem se rozhodl sepsat jeho hodnocení. Protože je to skutečně vynikající telefon, bylo těžké najít jeho stinné stránky. Nezabývám se operačním systémem, kterým je vybaven, ale především jeho konstrukcí. Jeden kus polykarbonátu s minimem vstupů nedává prachu příliš šancí, jak vniknout dovnitř. Recenzí je sice hodně, každý má ale jedinečný pohled na věc.
Balení neobsahuje pouzdro, takže je dobré si nějaké pořídit, hlavně kvůli ochraně displeje. Sice je k dispozici gumové pouzdro, to však nechrání dvě nejcitlivější čísti telefonu – objektiv a displej. Je myšlené spíš jako dodatečná ochrana proti poškození telefonu při pádu na tvrdý povrch.
Největším nepřítelem všech telefonů je prach. Proti němu se nedá vymyslet nějaká jednoduchá ochrana. Lumia 800 má nezbytné minimum vstupů – reproduktor, mikrofon, mini USB, SIM a jack na sluchátka. Reproduktor nepůjde jen tak vyčistit. Štěrbina je poměrně úzká, takže to bude možné jen opatrně jehlou. Kruhové otvory k mikrofonu se mají tendenci ucpávat prachem, který se lepí na mastnotu na stěnách. Není to nic zásadního, opět je ale nutné jednou za čas nečistoty odstranit jehlou. Zdá se, že jack na sluchátka je v samostatné přepážce, takže prach nemůže skrz něj proniknout dál do vnitřku telefonu.
V dolní hraně se nachází mikrofon a druhý reproduktor. Dva reproduktory jsem přivítal už v mém minulém telefonu Nokia 6230i. Reproduktor, který neslouží pro hovory, je silnější. Jde na něm například sledovat Týden Živě i bez sluchátek, nenachází-li se člověk ve velmi hlučném prostředí, například střední škole či metru. Díl, který jsem sledoval, měl asi 40 minut a telefon ho streamoval přes Wi-Fi. Baterie za tu dobu klesla ze 100 % nabití na 95 %.
Jeden kus polykarbonátu je velmi šikovné řešení, které je velmi elegantní a garantuje celkovou tuhost konstrukce. Nic neskřípe, nic se neprohýbá, nic se nemůže odlepit, protože ani nemá co. Pod dvěma LED je vykousnutý otvor o průměru 0,8 mm zřejmě z výrobních důvodů. Nevypadá nějak nebezpečně, jen je v blízkosti objektivu fotoaparátu. Polykarbonát nedoléhá na tvrzené sklo displeje přímo, ale je zde mezera široká 0,3 mm. Vzhledem k přítomnosti skla nepřipadá v úvahu opatrné čištění jehlou, ale spíše rohem papíru. Tlačítka jsou precizní, mezera mezi nimi a polykarbonátem je nanejvýš 0,2 mm, ale typicky 0,1 mm. Nemají tedy přílišnou vůli a nevyklají se.
Displej je bezpečně schován a utěsněn a žádný prach by k němu neměl nikdy proniknout. Je to mnohem lepší řešení, než v případě Nokia 6230i, která sice měla vyměnitelný obal, ale její konstrukce vrzala a prach se za překrytem displeje objevil okamžitě. Navíc byl onen překryt z pouhého plastu. Kdyby měl snad plast lepší optické vlastnosti než sklo, byly by objektivy k fotoaparátům plastové – což nejsou. Mastnota na displeji po jeho rozsvícení není díky polarizačnímu filtru vůbec vidět.
Horní hrana je řešena velmi důmyslně. Překryt USB konektoru má jeden stupeň volnosti – rotaci okolo kovové osy uchycené v polykarbonátu. Zacvaknutí je řešeno magneticky, takže se nemá co ošoupat. Krátce poté, co jsem se s touto konstrukcí seznámil, jsem se zhrozil nad tím, který blb mohl zas něco takového vymyslet. Po vcelku intenzivním používání, kdy jsem každou chvíli nahrával nové sestavení své aplikace, jsem ale přišel na to, že použitý plast je poměrně pružný a mohl by pár let vydržet. Titanový bych uvítal spíš. Je potřeba na to myslet a zacházet s překrytem opatrně. Škoda, že přívod napájení není řešen podobně jako u MacBooků. SIM čip se vkládá do šuplíku podobně jako HDD do PC skříně (nemáte-li tu nejlevnější). Kontaktní vodiče zanechají na stykových plochách rýhy, což je samozřejmé. Není to ale konstrukce vhodná na častou výměnu SIM čipu. Systémy, kde se čip na konektory jen přiloží, je pro častou výměnu lepší. Díky univerzálnímu jack konektoru jdou k telefonu připojit i běžná sluchátka (testováno na sluchátkách Air Canada).
Fotoaparát má pevné ohnisko. Zatím jsem nepřišel na to jak se ostří ručně, či zda je to vůbec možné. Režim ostření má zvláštní režim pro makro, což je ovšem přeloženo jako režim přiblížení. Cílová skupina však nejsou uživatelé DSLR, takže se to dá tolerovat. Po zmáčknutí spouště je zaostření signalizováno akusticky, což je prima. Režim měření expozice (opět je uvedeno jen režim měření, takže člověk neví, jestli to měří expozici, vyvážení bílé, či něco jiného) má tři režimy – vyvážení na střed, průměr z rámečku a střední bod. U toho vždy musím několik minut přemýšlet, než mi dojde, co tím návrhář UI vlastně myslel (otázka je, jestli vůbec věděl, o co jde). Nejnižší hodnota ISO je 100. Hodně užitečná je funkce redukce blikání obrazu o frekvenci 50 Hz a 60 Hz, takže se dají skvěle fotit LCD. Přisvícení LED jde nastavit na automatiku, vypnout, nebo vynutit. Pokud na své DSLR fotíte do RAW, pak mějte na paměti, že tohle fotí jen do JPEG. Je proto nutné nastavit parametry softwarového zpracování obrazu ještě před stihnutím spouště. Nedostatek světla vzhledem k malému objektivu a k nemožnosti použít stativ nejde řešit jinak, než zvýšením ISO. Fotky podle toho také vypadají. Na druhou stranu, pokud ty fotky zobrazujete na displeji velikosti 3,7 palce, bohatě to stačí a není co řešit.
Výdrž baterie je na smartphone velmi slušná. S vypnutými datovými přenosy po mobilní síti vydrží přes 2 dny. Těžko říct, kam kapacita baterie 1,45 Ah za rok klesne. Nicméně firmware dělá hodně a nějaké aktualizace se ještě chystají. Nokia má v této oblasti dobrou pověst. Po dvou letech jsem svůj starý telefon Nokia 6230i musel nabíjet každý druhý den. Po koupi ho přitom stačilo nabíjet jednou za dva týdny. Už jsem si myslel, že si budu muset koupit novou baterii. Když jsem ale řešil, že nová 512MB SSD karta místo standartní 32MB nefunguje, bylo mi řečeno, že potřebuju nový firmware. Po jeho nahrání jsem opět nabíjel jednou za dva týdny. Po sedmi letech užívání to kleslo na jeden týden. Jestli vydrží Nokia Lumia 800 po sedmi letech od nabití 24 hodin běžného užívání, se teprve ukáže.