Některé lidi prostě nechápu. Vlastně nechápu myšlení většiny lidí. Znám sice poměrně dobře vzorce jejich chování a leckdy dovedu předvídat, co musím udělat, aby oni udělali to, co chci, případně co musím udělat, aby nedělali to, co nechci, ale nevím, co je příčinou těchto mnohdy naprosto zvrácených procesů. Spíše než o řešení problému se zajímám o jeho podstatu – proč lidi myslí divně a mají naprosto převrácené hodnoty.
Za poslední týden jsem třikrát v různých souvislostech narazil na zprávu o útoku na ČSFD a na Atlas.sk. Když mě něco trefí přes nos 3x za týden, asi to už bude důležité, tak jsem jen tak nahlédnul u jednoho článku věnujícího se této problematice do diskuse a nestačil se divit. Pokud jsem samozřejmě přeskočil těch 90% nesmyslných žbleptů od dětí (někdy i dost starých dětí), které evidentně ještě neobjevily drogy a sex, a tak vysedávají u těch infernetů a neustále někde “diskutují”, tak pro zbývající lidi je onen hacker hrdina, machr, prostě kůl člověk, “kterej se ničeho nebojí a s nikym se teda jako fakt nepáře hustý”.
O co přesně v tomto případu jde? Zkrátka když někde nemají pořádně zabezpečenou MySQL databázi, dotyčný loupežník považuje za svou morální povinnost vykrást z ní data uživatelů a zveřejnit je (včetně jejich e-mailových adres a hashů hesla samozřejmě, ať je sranda). Ještě že takovéhle uvědomělé lidi máme, co bychom si bez nich počali? (Teď by se Sheldon zeptal “Sarkasmus?” a já bych řekl “Jo”). Obecně všichni uvědomělí lidi, kteří se snaží, aby byli ostatní happy a open, mě neskutečným způsobem vytáčí a jisté druhy uvědomělosti by dle mého názoru měly být postaveny mimo zákon.
V našich končinách bohužel platí, že na čem si nesedíte, to vám ukradnou. Je zvykem, že když někdo o něco přijde nebo se třeba k němu do bytu někdo vloupe, veřejnost hází část viny (většinu tu podstatnou část) na okradeného. Proč? Protože měl zamknout. Protože měl mít dva zámky. Protože měl mít v bytě alarm. Protože si doma nemá nechávat cennosti. Protože se pořád někde chlubí, jak si koupil tu novou televizi, to musel někdo slyšet a vyčíhat si ho. Prostě skutečný a jediný pachatel trestné činnosti je anonymní, takže není konkrétní osoby, kterou by okolí mohlo moralizovat. Takže musí moralizovat alespoň toho, komu právě vykradli auto, protože neměl nechávat pootevřené okénko a kdesi cosi.
V mnoha zemích (většinou v severní a západní Evropě nebo v USA) se žije úplně jinak – lidi na noc nezamykají domy, nechávají odemknutá auta a nemají s tím problém. Ano, jsou výjimky, ale když si jeden den na hlavním náměstí ve Stockholmu zapomenete foťák na kašně, přijdete tam druhý den a on tam stále leží, skoro si říkáte “to snad není pravda, to není možné.” Přitom by si člověk měl říct “To je přece normální, pro ostatní lidi je to cizí věc, takže by si jí neměli všímat a nechat ji na pokoji. Maximálně odnést na nejbližší místo, kde se dá bezpečněji uschovat a kde se po ní majitel pravděpodobně bude shánět.” To je utopie, že? U nás by byl foťák do dvou minut pryč a našli byste ho v nejbližší zastavárně.
Přitom je to do očí bijící absurdita - i kdybych nechal na ulici auto odemknuté (jakože si dávám setsakra dobrý pozor, abych to nedělal), i kdybych si v něm schovával kufřík plný bankovek, i kdyby všude kolem byly cedule, že v tom autě je poklad, i kdybych si najal lidi rozdávající letáčky s mapou, kde že to je, nikomu to přece nedává právo mi do auta vlézt, protože není jejich.
Ale co se vlastně divím - ve státě, kde parta zfetovanců může obsadit cizí dům a když se po x letech konečně začne ze země sbírat spravedlnost a zdravý rozum, které byly zadupány bandou volnomyšlenkářů, ježto od svého okolí chtějí toleranci, ale zároveň nejsou schopni se ani 24 hodin v kuse chovat tak, aby nerušili a neobtěžovali lidi v akčním rádiu půl kilometru, přijde ctihodný pan Kocáb a problém se “vyřeší”, přičemž to znamená cokoliv, jen ne to opravdové řešení.