Včera jsme byli s rodinou v severních Čechách a zašli jsme na oběd do jistého penzionu. Sedneme ke stolu a čekáme dvě minuty, tři minuty, pět minut až konečně po deseti minutách, když jsem se zrovna chtěl zvednout a jít hledat jinou restauraci, objevila se postarší číšnice. Byla širší než delší a úžasně pomalá, i želva by byla desetkrát rychlejší. Jen únava a hlad způsobily, že jsme nešli jinam a riskli jsme to zde, i když nám už od začátku bylo jasné, že si trochu počkáme.
No nic, objednali jsme si a čekali, zanedlouho se připlazila číšnice s našimi jídly (samotná příprava jídla trvala kuchaři odhadem asi tak stejně dlouho, jak dlouho je nám ta paní nesla). Opravdu legrační bylo, jak se šinula ze schodů, které vedly na zahrádku, kde jsme seděli, měli jsme co dělat, abychom nevyprskli smíchy. Jídlo bylo poměrně dobré a porce velké, takže jsme nakonec byli rádi, že jsme neodešli.
Při placení se číšnice snažila udělat vtip, tak prohodila nějakou takovou tu větu, o které si myslela, že se jí budeme smát. Už si nepamatuji, co řekla, bylo to cokoliv, jenom ne vtipné. Vtipné bylo až to, že neuměla počítat do tisíce a vrátila nám nazpět o stovku víc, než měla.
Je dobré umět počítat, když člověk dělá číšníka. Kdyby tam měla extra návaly a nestíhala, tak člověk pochopí, že udělala chybu a samozřejmě bychom jí na to upozornili. My jsme ale byli v té restauraci téměř sami.