Vzhledem k tomu, že moje aktuální auto pomalu přestává být spolehlivé a je v něm vedro, protože se mi rozbila klimatizace a ani několik oprav autoservisu jí nedokáže domluvit, začal jsem se nedávno poohlížet po něčem novém. Postupně jsem prolezl weby všech výrobců aut a zjistil jsem, že toho zase asi chci moc, protože v celé Evropě nejsou schopni vyrobit auto, které by vyhovovalo mé zvláštní kombinaci potřeb. I když mě zas tak zvláštní a neobyčejná nepřipadá.
Automatická převodovka
Ne, že bych si s manuální převodovkou neporadil – za 6 let, co mám řidičák, jsem najezdil s manuálem kolem 150 000 km. Ale když může půlka světa už 50 let dělat při řízení o dvě třetiny úkonů méně, tak chci taky. Na popojíždění v kolonách v Praze a v Brně se to navíc bude hodit.
Větší je lepší než menší
Nemám rodinu a v dohledné době ji ani neplánuji, většinou ani nevozím větší množství nákladu, ale na druhou stranu mám rád velká auta – člověk sedí výš a má lepší výhled, větší auta mají typicky velká zpětná zrcátka, což také mám moc rád, a navíc si ve větším autě připadám tak nějak bezpečněji. Asi bych se spokojil i se sedanem nebo kombíkem, ale přednost bych dal určitě SUV.
Musí se mi líbit
Už jsem si za svých třiadvacet let života zvykl na to, že mám poněkud neobvyklý vkus – když se něco líbí většině lidí, mě ne, a naopak. Nechápu, proč všechny automobilky dělají auta v tak zakulaceném provedení – žádné ostré linie, předek auta zkosený skoro až k zemi a zezadu to vypadá jako rozšlápnutá kremrole. Tedy vlastně chápu, proč to tak dělají – aerodynamika snižuje spotřebu, podle které vybírá auto většina lidí.
Designem se mi třeba moc líbí Cadillac CTS Sedan, i když je mi jasné, že většině lidí přijde zezadu vyloženě divný.
Aspoň 100kW
Nepotřebuju pětilitr, který trhá asfalt, ale už mám dost toho, že v delším kopci auto neudrží rychlost 90 km/h ani na čtyřku. Jsem zvyklý jezdit s auty o polovičním výkonu a vím, že před kopcem na 50. km na D1 je potřeba rozjet se na 150, aby nahoře člověku zůstalo aspoň těch 120. Ale byl bych raději, kdybych se nemusel vztekat za každým troubo s dvoulitrem, který začne zrychlovat těsně za cedulí konec vesnice, kde začíná kopec, a nemůže na to šlápnout už o 50 metrů dřív, abych se stihnul rozjet i já – jemu to zrychlí, mě ne. Předjíždění je také se silnějším autem bezpečnější.
Nesmí to být Renault
Vzhledem k mému stylu jízdy by logo na autě bylo občas více než výmluvné. Škodovky taky moc nemusím, nemám s nimi moc dobré zkušenosti, bratrovi odešel motor ve Fabii po 100 000 km a prý to není ojedinělé.
Cena do 750 000 Kč s DPH
Hledal jsem auta, která se dají pořídit do 750 000 Kč. Dražšího auta by mi bylo líto při poskakování na D1 a většině českých rozbombardovaných silnic.
Můj favorit je Fiat Freemont, designově se mi líbí (vychází z Dodge Journey), na brněnském autosalonu jsem v něm seděl a tak trochu se do něj zamiloval. Verze s automatem tady bude ale až před Vánoci a asi jen s 3,6l benzínovým motorem, pro dieselové 2l motorizace přijde ještě později. Navíc si nejsem jistý, jestli můj Fiat Brava do té doby vydrží – mohu v to jen doufat.
Přemýšlel jsem i o dovozu auta z USA - vzhledem k tomu, že zajímavé modely tam začínají kolem 20 000$, což se s dovozem do ČR a nutným papírováním do mého cenového stropu vejde. Nejsem si ale jistý, jestli se to vyplatí vzhledem k možným patáliím se servisem a delším čekáním na náhradní díly.
Paradoxně mě až tak nezajímá spotřeba, jestli to bude žrát 7 nebo 10 litrů, nemá tak velkou prioritu. Jen vím jistě, že ojetinu nechci – zažil jsem jich už dost.