|
Z vlastní zkušenosti - to chce čas a trochu si s tím hrát. Ono je sice pěkné si o tom něco přečíst, ale jde spíše o to osahat si to trošičku a hlavně snažit se pochopit, co je za tím. Nechci zobecňovat, ale cesty mého poznání se ubíraly asi těmato zátočinama: - Nejprve jsem všude možně hledal "definici OOP" a snažil se zjistit, co je to za zázračné zaklínadlo - Když jsem nedošel k ničemu pozitivnímu, začal jsem laborovat s různými příklady a porovnával postupy své z dob vynálezu šicího stroje s postupy v různých knihách, resp. zde na Webu. - Jak jsem již napsal, hlavní hybnou silou pro mne byla potřeba si něco funkčního naprogramovat, proto jsem se snažil dostat k výsledku cestami, které jsem nějak zvládal. - Poté jsem začal zjišťovat, že OOP není nic nového, zázračného či něco, co bychom i my ve své podstatě neznali (teď myslím na prapodstatu programového kódu), jde jen o trochu jiný pohled na programování, z trochu jiné strany a s trochu větším nadhledem. Pročež jsem si řekl - mnoho humbuku pro nic, proč bych si své programování komplikoval jenom proto, že je to "IN". - Postupem doby, jak mé programátorské pokusy bytněly (bohužel nenarážím na kvalitu ale na kvantitu), začal jsem nejprve v jednotlivostech, poté i v rozsáhlejších celcích, docházet ke zjištěním, že ona ta nová ("OOP-čková") filosifie není až tak špatná a pokud si ji člověk zažije, dost to zpřehlední celý program, což, jinak řečeno, nevede sice k jednoduššímu (ve smyslu počtu řádků, použitým funkcím apod.) kódu (protože konec konců stejně musíte funkčně naprogramovat totéž), ale vede to k výrazně jednoduššímu programování! Takže závěr (a to si ani zdaleka nemyslím, že chápu již většinu souvislostí), nevzdávat to ale taky v tom nehledat něco zázračného! A ono to příjde samo!
|