Komu je tento seriál určen?
V tomto seriálu začneme od úplných základů, čili pokud nemáte s programováním ještě žádné zkušenosti a vybrali jste si jazyk C++, doufám, že Vám tento seriál pomůže a něco Vás naučí. Tím samozřejmě není řečeno, že méně zkušený programátor si nemůže tento seriál přečíst – v pozdějších dílech bych se rád dostal k některým pokročilejším věcem.
Co je programování a jak to všechno začalo?
Odpověď na tuto otázku naleznete zde. Jedná se o pěkný odstavec, který napsal pan Herceg, tudíž mi přijde zbytečné psát zde něco podobného.
Není rozumnější začít nejprve s jazykem C?
Jazyk C++ je jakási “nadstavba” jazyka C. Proto se nabízí i otázka, jestli není lepší naučit se nejdříve programovat v jazyce C, poté přejít na C++. Vzhledem k tomu, že v tomto seriálu začneme od základů, není nutné se C učit. Pokud již jazyk C umíte, některé věci Vám budou patrně známé, ale až se dostaneme k objektově orientovanému programování, budou to pro Vás věci nové.
Vývojové prostředí
Abyste mohli začít psát programy v jazyce C++, musíte si opatřit nějaké vývojové prostředí. Pokud nevíte, co se rozumí pod pojmem vývojové prostředí, doporučuji si to přečíst zde. Já v současné době používám Microsoft Visual Studio 2008 Professional, se kterým jsem zatím spokojen i přesto, že již existuje verze 2010. Jsou k dispozici i jiná vývojová prostředí, například Dev-C++. Volba je čistě na Vás, ale k Dev-C++ bych se rozhodně nepřikláněl. Doporučuji nějakou verzi Visual Studia – některé verze lze bezplatně stáhnout ze stránek Microsoftu.
Jak to celé funguje
První krok k tomu, abyste vytvořili nový program, je zápis daných příkazů do zdrojového souboru. Všechny tyto příkazy nazýváme zdrojový kód. Pokud máte napsán zdrojový kód, nejedná se ještě o program, neboť zdrojový kód není možné spustit. Je ale možné jej zkompilovat, neboli převést na program. O tuto činnost se stará kompilátor, nebo též překladač. Výsledkem kompilace je objektový soubor, většinou s koncovkou .obj. Ani toto však není spustitelný program – ještě musí “zaúřadovat” tzv. linker, jinak řečeno sestavovací program. Šlo by napsat mnohem delší odstavec, nechci ale začátečníky odradit nějakými dalšími speciálními termíny (tato problematika bude podrobněji popsána v některém pozdějším dílu).
Založení nového projektu
Nyní se podíváme na to, jak založit náš první projekt, abychom mohli napsat nějakou aplikaci v C++. Postup bude popsán ve vývojovém prostředí Visual Studio 2008 Professional, v jiných verzích Visual Studia bude postup podobný. Pokud Visual Studio nepoužíváte, budete muset založit projekt sami.
Nejprve tedy spustíme Visual Studio a zvolíme File – New – Project. Objeví se nám toto okno:
Zde je nutné v levém panelu vybrat Visual C++ a poté zvolit Win32 Console Application. Do nabídky Name napíšete název nového projektu, v tomto případě můžete zvolit třeba název “Pokus”. Položku Create directory for solution nechte zaškrtnutou. Poté klepněte na OK. Objeví se Vám další okno, kde klepněte na Next. Následuje toto okno:
Zde ponechte Console application, zaškrtněte Empty project a klikněte na Finish. V tuto chvíli byste v levém panelu měli vidět název Vašeho nového projektu a pod ním adresáře Header Files, Resource Files a Source Files. Pravým tlačítkem myši klepněte na Source Files a zvolte Add – New Item. V okně, které se zobrazí, vyberte C++ File (.cpp), zadejte název (třeba Main.cpp) a klikněte na tlačítko Add.
Teď byste před sebou měli mít otevřený soubor Main.cpp (popř. .cpp soubor s jiným názvem). Celé by to mělo vypadat přibližně takto:
Pokud jste úspěšně založili projekt, jste připraveni napsat program v C++. Jestli jste doufali, že si první program napíšeme již v tomto díle, asi jsem Vás trochu zklamal. Tento díl byl víceméně teoretický, takže pro začátečníka možná i trochu nudný. Snažil jsem se teorii “osekat” na nezbytné minimum, v některém z pozdějším dílů se na to podíváme důkladněji. Nechtěl jsem Vás hned odradit dlouhými odstavci plnými teorie.
V příštím díle, který bude obsáhlejší, si tedy napíšeme jednoduchý program, vysvětlíme si jeho kód, povíme si něco o komentářích (jak se zapisují a k čemu jsou dobré) a zmíníme se o formátování kódu.