Když jsem se před včerejškem díval na statistiky počítadla přístupů na tomto webu, nestačil jsem se divit. Naprostá většina přístupů je z vyhledávačů anebo přímým zadáním adresy, ale obevil jsem jeden web (lebronweb [tečka] wgz [tečka] cz), který na nás také odkázal. Kliknu na něj a co nevidím - na tomto cizím webu je první díl mého článku Programujeme hry. Nevzpomínám si, že bych někomu kdy vydal písemný souhlas, že může můj článek zkopírovat, takže jsem okamžitě napsal poskytovateli daného webu (je to na jakémsi serveru, kde si může každý vytvořit vlastní web), který mi ale nějak neodpovídá. Nepodařilo se mi zjistit, kdo tento článek ukradl, takže zatím nevím, na koho mám být hrozně strašně moc nasraný.
Spolubydlící na koleji je slušně řečeno veselá kopa, takže okamžitě vyslovil myšlenku, že jsem možná ten článek ukradl já, což samozřejmě není pravda. Jednak na webu je pouze první díl a na tomto serveru je díl druhý, a druhak se dotyčný kradač ani neobtěžoval pochopit některé principy publikování na webu a jaksi si nevšimnul, že obrázky v jeho kopii článku se tahají z tohoto webu.
Fascinuje mě ale, že si autor vybral zrovna tento článek, se kterým bych se raději moc nechlubil, mohl si vybrat daleko lepší, například o XNA ve VB.NET, ale samozřejmě tím nikoho k ničemu takovému nenavádím a pokud kopie svých článků někde uvidím, tak na dotyčné osoby podám trestní oznámení, což mám sto chutí udělat i na tohoto neumětela, který krade a ještě k tomu to neumí.
Není mi to líto, nikdy jsem si nedělal iluze o tom, že lidé jsou slušní a že se jim dá věřit. Články píšu rád a věřím, že pomáhají, málokdo si ale uvědomuje, že mě to stojí práci a dělám to zadarmo, mohl bych místo toho dělat spoustu jiných užitečnějších věcí. Napsání jednoho článku mi zabere pro ilustraci asi tak 2 až 5 hodin podle toho, o čem článek je a jak je dlouhý. Ale nesnáším, když někdo něco krade, ať už jsou to články či jiný hmotný majetek.