Skoro rok jsem používal mobilní telefon HTC Desire s OS Android 2.2. Pro Android zároveň již nějakou chvíli vyvíjím aplikace. Dnes jsem dostal od Microsoftu zapůjčen HTC Radar. Jelikož mám z přechodu velmi rozporuplné pocity, a zároveň jsem podobný seriál nikde jinde nezaregistroval, rozhodl jsem se popsat subjektivní dojmy z výhod/nevýhod jednotlivých platforem. Zatím pouze z hlediska uživatele.
První věc, která mne “mile” překvapila byl update. Po prvním zapnutí se ihned začali stahovat updaty a telefon byl na dalších přibližně 30 minut nepoužitelný 
. A to jsem si naplánoval jako náplň pracovní pauzy konfiguraci exchange. No aspoň mám pocit, že se o mne jakožto o zákazníka starají. S Desirem jsem za celý rok nezaregistroval jediný update (a že tam pár nevychytaností bylo).
Konfigurace pošty mi zas tak moc uživatelsky přívětivá nepřišla. Jelikož máme selfe-signed certifikáty, musel jsem je nahrát nejlépe na skydrive. Ten pak spustit z telefonu (aplikace pro skydrive je již přítomna) a certifikát nainstalovat. Pak již to bylo stejné, jako na Androidu, který si ovšem uměl odkliknout “povolit” přímo z nastavení.
Co mě nadchlo je rychlost a snadnost ovládání. Prvně Desire nebyl zrovna svižný. To se ale nedá porovnávat, neboť srovnávám s jinou generací telefonů. Rozdíl je ovšem markantní a to i oproti dalším zařízení, co mám k dispozici (NotionInk Adam, Dell Streak 7). Další moc povedenou věcí jsou “Huby”. Opravdu se mi líbí, že mám kontakty ze všech služeb na jednom místě, sms a MSN na jednom místě atd.
Ovládání WP7 má ale i své mouchy. První naprosto nepochopitelnou záležitostí je nemožnost přemapovat hardwarový “search button”. A to ani ne tak uživatelem, jako že si ho nemohou přemapovat aplikace. Bohužel to nedělají ani ty přímo vestavěné, které tímto omezením pravděpodobně svázány nejsou. Například “search button” v kontaktech ,místo aby vyvolal okno hledání, spustí bing.
Hardwarové tlačítko “back” mi zase naopak příjde promyšlenější na WP7. WP7 mi totiž umožňují jít zpět i do dříve používaných aplikací (tzn. nezastaví po ukončení kontextu právě spuštěné aplikace hlavní obrazovkou).
Poslední věc, kterou dnes zmíním je zadávání textu a softwarová klávesnice. WP7 klávesnice má jiný princip. Je sice menší, ale tlačítka mají pouze jednu hodnotu a můžete tak prstem posouvat a najet na chtěné písmenko. To je pro mne zatím nezvyk a dělám dost překlepů. Co mne štve ale podstatně víc je, že neumím předělat způsob fungování intellisense. Nebo se tomu i tady říká ještě T9? Každopádně nyní když telefon uzná shodu slovníku a mého překlepu chová se tak, že na zmáčknutí mezerníku/interpunkčního znaménka použije navrhovanou hodnotu místo doslovného opisu mého textu.
Sečteno podtrženo
Zatím se mi WP7 slíbí. Komfort používání pro těch pár běžných akcí, co jsem dnes stihl (práce s kontakty, instant messaging, vyřizování e-mailů, …), mi příjde podstatně vyšší. Na WP7 jsem postřehl dva hlavní nedostatky, se kterými se budu asi chvíli srovnávat: “search button” nereague dle kontextu, nejde zamezit automatickým opravám. Jsem zvědavý, jestli se mi za pár dní podaři si na to zvyknout. Každopádně zatím se k Androidu vracet rozhodně nehodlám 